Schwarzenberský Orlík nad Vltavou

Schwarzenbergové a Orlík

Schwarzenbergové a Orlík

 

     S historií Orlíka je neodmyslitelně spojena i historie starobylého rodu schwarzenbergského. Kolébkou rodu jsou Dolní Franky, kde je jako jejich první sídlo uváděna pevnost Seinsheim. Počátkem 15. století  koupil Erkinger ze Seinsheimu panství a hrad Schwarzenberg ve Středních Francích a od té doby se psal ze Seinsheimu na Schwarzenbergu – později zůstalo jen druhé jméno.

 

     Erkingerův pravnuk Adolf ze Schwarzenbergu proslul dobytím turecké pevnosti v Raabu

v roce 1598, za což byl vyznamenán císařem Rudolfem II. Povýšením do stavu říšských hrabat. Zároveň byl rodový erb rozhojněn o hlavu Turka s krkavcem.

 

     Zakladatelem české rodové linie se stal Jan Adolf I. Schwarzenberg (1615-1683), který v roce 1654 získal od císaře inkolát (právo usadit se v Čechách trvale). V jižních Čechách zakotvil rod Schwarzenbergů v roce 1660, kdy Jan Adolf zakoupil panství Třeboň, následně pak Hlubokou a další statky a panství. V roce 1670 dosáhl povýšení do stavu říšských knížat. Syn Jana Adolfa, kníže Ferdinand, pak stanovil ve své závěti budoucí rozdělení rodu na dva majoráty.

 

     K naplnění závěti knížete Ferdinanda došlo v roce 1802 – rod se rozdělil na dvě větve. Starší část (primogenitura), reprezentovaná knížetem Josefem, sídlila na Hluboké, mladší větev (sekundogenitura), kterou představoval Josefův bratr Karel Filip, si vybrala za sídlo právě Orlík. Od této doby dochází k přeměně Orlíka ve skutečné panské sídlo, doprovázené nejen stavebními pracemi, ale i náročnými úpravami interiérů, včetně jejich postupného zařizování novým nábytkem, obrazy, plastikami, vzácným porcelánem, sklem, kameninou a sbírkou historických zbraní.

 

     Zakladatelem orlické dynastie Karel Filip Schwarzenberg (1771 – 1820) patřil počátkem 19.století k nejvýznamnějším osobnostem Rakouska. Proslul nejen svými diplomatickými schopnostmi, které osvědčil jako rakouský vyslanec v Paříži při sjednávání sňatku Marie Luisy s Napoleonem, ale vynikl i na poli vojenském. Jako velitel koaliční armády porazil v roce 1813 Napoleonova vojska v památné „bitvě národů“ u Lipska, největším vojenském střetnutí 19. století.

                                                                        

 

     Nejstarší maršálův syn Bedřich na svá prvorozenecká práva rezignoval, a tak se pokračovatelem rodu stal Karel II. (1802 – 1858), civilní a vojenský guvernér Sedmihradsku a Miláně.

 

     Karel III.Schwarzenberg (1824 – 1904) se věnoval plně správě rodového majetku. Významnou měrou přispěl k záchraně a obnově Zvíkova. Působil rovněž jako místopředseda muzejní společnosti a byl jedním z iniciátorů stavby Národního divadla.

 

     Karel IV. (1859 – 1913) jako člen panské sněmovny důsledně obhajoval myšlenku českého státního práva a politické rovnoprávnosti.

 

     Karel V. (1886 – 11914) se ujal po svém předčasně zesnulém otci správy rodového majetku v roce 1913. Na celém panství zavedl české úřadování. Zemřel však již na počátku

1. světové války na jižním bojišti ve Vukovaru.

 

     Karel VI. (1911 – 1986) převzal správu rodového majetku v roce 1933. Intenzívně se zabýval historií a heraldikou, své práce rovněž publikoval. V době 2. světové války byla na panství uvalena nucená správa, knížecí rodina se musela vystěhovat a žila v této době převážně v Čimelicích. Na Orlík se Schwarzenbergové vrátili až v květnových dnech

 roku 1945, kdy se kníže Karel VI. Stal i předsedou Národního výboru v Čimelicích. Podruhé Schwarzenbergové nedobrovolně opustili Orlík v roce 1948, kdy byl zámek s celým panstvím znárodněn a rod se následně odstěhoval do Rakouska.

 

     Karel VII. (* 1937) po nuceném exilu rodiny studoval ve Vídni práva a v Mnichově lesnictví. V roce 1962 byl adoptován Jindřichem Schwarzenbergem, a tak se v jeho osobě opět propojily obě větve rodu – hlubocká a orlická. V 80. letech působil jako předseda Mezinárodního helsinského výboru na obranu lidských práv a na hradě Schwarzenberg v Bavorsku umístil na podporu československého disentu dokumentační středisko. Po návratu do vlasti zastával v letech 1990 – 1992 funkci kancléře prezidenta Havla. Rodový majetek orlické větve, včetně zámku Orlík, mu byl vrácen na základě restituce v roce 1992. V roce 2004 se stal senátorem, v lednu 2007 byl jmenován ministrem zahraničních věcí.

 

     Jan Nepomuk (*1967) se ujal správy rodového majetku po svém otci Karlu VII. v roce 2006.